Odpovědnost, vstřícnost, komunikace…
Je tomu již půl roku, co jsem ve článku „O čem se mluví“ reagoval na některé situace, které v našem oddíle moderní gymnastiky byly zdrojem nepochopení a předmětem zbytečně vášnivých diskusí. O tom, že jsem „trefil hřebíček na hlavičku“ svědčí i souhlasné reakce z jiných oddílů v republice.
Jelikož od září, kdy zase začaly tréninky, uplynulo nejen „hodně vody“, ale připlavalo k oddílovým uším a očím i několik situací, které jsou předmětem více či méně vášnivých diskusí či kazí jinak pohodovou atmosféru, dovolím si opět „říznout do živého“. Jenom podotýkám, že dále popisované skutečnosti jsou reakcí na opakované, ne jednotlivé, případy a tudíž vnímáme potřebu, že je třeba více v dané věci komunikovat a nepříjemnostem předcházet.
Jako oddíl chceme po rodičích jistou odpovědnost a spolupráci, na druhou stranu je třeba si této vstřícnosti vážit i tím, že budeme aktivně komunikovat a předcházet různým nedorozuměním.
Odpovědnost, aneb účast na závodech
Zařazení gymnastky do závodního programu je nejen uznáním dovedností, ale zároveň odpovědností pro rodiče. Jak již bylo vícekrát řečeno, je třeba, aby rodiče podporovali a zajišťovali účast svých děvčat na závodech. Pokud ví, že to nebude možné, je třeba to sdělit trenérům hned na začátku sezóny. Změny v průběhu závodní sezóny jsou nepřijatelné, zejména u skupinových sestav. Je třeba si uvědomit, že:
- Zrušení účasti gymnastky přihlášené na závody bez opravdu vážných důvodů, a je jedno jestli týden po přihlášení nebo den před závody, znamená jednak poškození dobrého jména našeho oddílu, který musí nahlásit změny v původní přihlášce, tak znemožnění účasti jiné gymnastky (v případě soutěží jednotlivců) nebo celého družstva (ve skupinových sestavách), protože již nemusí být čas sehnat nebo natrénovat náhradnici.
- K omluvě účasti přihlášené závodnice musí být závažné důvody, např. nemoc či jiná výjimečná situace. Nelze akceptovat omluvy typu „nám se to nehodilo“, „měli jsme návštěvu“, „už toho je na nás dost“ atd. Přijetí omluvy je na trenérovi a ten má právo, pokud shledá omluvu nedostatečnou, závodnici vyřadit ze závodního programu.
Omluva ze závodů musí tedy splňovat následující kritéria:
- Omlouvá se neúčast pouze ze závažných důvodů. Neúčast totiž ovlivňuje i další závodnice a trenéry.
- Omluva musí být sdělena (zaslána) včas, ne na poslední chvíli (pokud k omluvitelné skutečnosti nedojde také na poslední chvíli).
- Omluva musí být sdělena tak, aby omlouvající věděl, že byla doručena (tedy zavolat trenérce, popř. další trenérce či manažerovi oddílu, aby byla zpětná vazba). SMS či e-mail bez odpovědi nemůžou být považovány za úspěšně doručené.
Vstřícnost, aneb spolupráce rodičů
Jak již někteří rodiče zjistili, je dobré komunikovat s dalšími rodiči a domlouvat se v případě potřeby na společných cestách autem na závody. Je dobrým zvykem, že ti, kteří se vezou, uhradí řidiči odpovídající část nákladů. Způsob vyrovnání (podělení se o náklady) je vždy na domluvě příslušných aktérů.
Děkuji všem rodičům, kteří to již chápou, nehrají si „na vlastním písečku“ a dokonce třeba za svezení ani nepožadují úhradu, když vidí, že to pomůže dobré věci. Konec konců, příště třeba vezme jejich gymnastku zase někdo jiný, pokud se nebudou moci zúčastnit.
Dále je vhodné, aby rodiče nabídli dle volných míst ve svých vozech dopravu pro trenéry a rozhodčí, kteří se nemohou dopravit vlastním vozem. Náklady za tuto dopravu uhradí příslušným rodičům oddíl. Každopádně to pro oddíl znamená menší náklady, než když trenéři a rozhodčí pojedou extra automobilem. Pro úplnost doplním, že pokud na závodech startuje dcera trenéra či rozhodčího, tak mu dopravu oddíl logicky neproplácí.
Komunikace, aneb co vám vadí na závodech
Pro naše závodnice i jejich rodiče jsou závody na jednu stranu skvělým zážitkem a odměnou za jejich snahu a dovednosti, na druhou stranu jsou závody pro mnohé rodiče zdrojem stresu – časné vstávání, daleká cesta, čekání na vyhlášení často do večerních hodin. A pod to se dvakrát podepíšu, protože jsem měl ze začátku tyto pocity stejné a vadilo mi téměř vše. Časem jsem ale pochopil a tak se pokusím tedy vysvětlit, proč některé věci při závodech jsou tak, jak jsou a nemůžou být asi ani jinak.
- Organizace = chaos – pokud máte tento dojem, nejste často daleko od pravdy, dnes ale vím, že často není na vině pořadatel, ale právě (ne)zodpovědnost jednotlivých oddílů, či spíše jejich členů, kteří na poslední chvíli přihlašují či odhlašují závodnice a dělají různé změny. To je právě o té odpovědnosti vůči sobě a zejména ostatním. Ono to neúčastí jedné „mojí“ závodnice začíná, a z půlky přeškrtanou startovní listinou u pořadatele, 10 minut před závodem, končí, když to tak udělají všichni. Dnes spíše obdivuji odvahu a nervy pořadatelů, kteří ve volném čase a zdarma toto podnikají. Samozřejmě abych byl objektivní, spousta věcí by se dala organizačně zlepšit, viděl jsem to na našich vlastních závodech v KV Areně, takže je to vždy o lidech a zkušenostech.
- Dvě minuty slávy = 6 hodin čekání – tak to je úděl závodů moderní gymnastiky. Ráno se musí nějakých 100 a často i více závodnic zaregistrovat a rozcvičit, aby mohl závod začít. Během závodů již není logicky možné rozcvičování na závodní ploše a registrace je důležitá pro finální přípravu startovních listin a zápisů pro rozhodčí. Každý rozhodčí má na stole hromádku třeba 200 zápisů sestav, které rozhoduje a ty musí být v pořadí startů. Nemá čas v té hromadě něco hledat, a pokud je v seřazení chyba, závod stojí. Po odcvičení, zejména mladších kategorií, které proběhne dopoledne, musí závodnice čekat až na odpolední vyhlášení. I to má svůj důvod. Každý oddíl, pokud chce na závody, musí nominovat rozhodčí. A rozhodčí nerozhodují pouze svoje závodnice, ale celý závod. Pořadatel se tak „jistí“, že jednak mu rozhodčí nebudou odjíždět předčasně, jednak že na vyhlášení bude důstojné množství lidí v publiku. Pouze u závodů, kde je dostatek rozhodčích, nebo jsou prostorové důvody, bývá vyhlášení dvoje. Prosím rodiče, aby to chápali, a řešením je třeba po odcvičení prohlídka města, návštěva třeba zoo a podobně. Prostě spojit závody s malým výletem, nám se to osvědčilo a je to pak celkem fajn.
Závěrem, aneb poselství do budoucna…
Budu se asi opakovat, ale je to důležité. Tak, jak je dobrovolná účast vaší dcery, nebo dvou v oddíle, zrovna tak je dobrovolná práce trenérek a činovníků oddílu. Většina vznikajících problémů a nedorozumění je celkem zbytečná a odvádí trenéry od toho podstatného – soustředit se na trénování. A zbytečné vytváření problémů rodiči nemůže oddíl akceptovat, protože by tím byla ve finále poškozena ta většina rodičů, která funguje vstřícně a bezproblémově.
Jiří Herian
Přidat komentář
Přehled komentářů
-
Napište první komentář!