O smíšených pocitech

Nevím úplně přesně kde začít, tak mi dovolte, abych začala tím, na co se na včerejší schůzi rodičů děvčat z volného programu zřejmě nějak zapomnělo. A sice velkým poděkováním manažerovi oddílu Jiřímu Herianovi, kterému se podařilo zajistit pro náš oddíl posily v podobě dvou skvělých ruských trenérek. Zároveň děkuji úžasné Mirce Špičkové, která již několik let drží oddíl silou své erudice, vytrvalostí a nezištnou obětavostí, a dokáže nejen kompetentně a s vysokou mírou odborných znalostí připravovat všechny naše gymnastky a jako rozhodčí, bez které by naše gymnastky nebyly zařazeny do závodů, skvěle reprezentovat oddíl TJ Slavia Karlovy Vary, ale také velkoryse přijímat spolupráci trenérek s praktickými zkušenostmi, které sama získat nemohla.

Protože jsem se sama včerejší schůze nezúčastnila, nebudu se zde vyjadřovat k postojům ostatních rodičů, ale pocity rozhořčení, zklamání a deziluze, se kterými se Jiří vrátil domů, mi tentokrát nedovolily zůstat stranou. Chtěla bych se proto podělit o tu poněkud soukromou stránku jeho práce pro moderní gymnastiku. Věřte mi, že jsou to skutečně hodiny a hodiny, které bezplatně věnuje zvyšování úrovně a prestiže oddílu, hodiny, o které okrádá svou vlastní firmu, která nás do značné míry živí. Tento čas pak nastavuje o víkendech, kdy náhodou nejede na závody, či na schůzi rozhodčích a trenérů, nebo v časných ranních hodinách.

Jsou to svým způsobem i hodiny, o které okrádá i mne a náš rodinný život, což jsem mu nejednou vyčetla a po několika peripetiích v podobě obvykle nečekaných a neohlášených odchodů různých lidí jsem se i následně divila, že té práce prostě nenechá.

Ale jako matka dívky, která gymnastikou doslova žije, jsem mu velmi vděčná, že „tu káru spolu s Mirkou a pár dalšími táhne dál“.

DĚKUJI!

Renáta Herianová Bernatová