O čem se mluví

Každá mince má dvě strany a tak i pomyslnou „odvrácenou tváří“ našeho jinak jistě úžasného oddílu moderní gymnastiky jsou některé komunikační potíže a drobná nedorozumění, ke kterým zákonitě při tak velké členské základně dochází. Ani já jsem si třeba ještě po tři čtvrtě roce nezapamatoval jména všech skoro 60 gymnastek, jejich tatínků a maminek (zvláště pokud mají ještě jiné příjmení :)).

Dovolte mi proto, abych shrnul, připomenul a ujasnil některé záležitosti, na které jsm

Webové stránky jsou hlavní zdroj informací

Ačkoliv se snažíme vám poskytovat veškeré informace všemi dostupnými kanály – ústně, písemně, e-mailem a na webu, ne vždy se však ke všem informace dostanou správně a včas. Bohužel, ne vždy naší vinou. Není totiž při tak velkém počtu reálně proveditelné, abychom osobně ověřovali, že všichni informaci obdrželi. Je třeba, aby se rodiče sami aktivně o informace a o dění zajímali, jinak odmítáme diskuse na téma „že o tom nevěděli“.

Takže veškeré informace o závodech, rozpisech, důležitých sděleních a dalších aktivitách vždy najdete na oddílovém webu, a to by měl být hlavní zdroj informací pro vás. Je tedy třeba pravidelně webové stránky www.gymnastika-kv.cz sledovat. Konec konců je toto v pravidlech oddílu, které jste s přihláškou podepisovali. Dále některé informace navíc zasíláme jmenovitě e-mailem, je tedy opět ve vašem zájmu, abyste nám sdělili aktuální emailové adresy. Pokud někdo nemá přístup k internetu či e-mailu, je třeba nám to sdělit a pak se informovat aktivně vždy na tréninku. Děkujeme za pochopení.

Ztráty a nálezy

I dospělí čas od času něco někde zapomenou nebo ztratí, co teprve děti. Opět připomínáme to, co je v pravidlech oddílu, tedy že nemáte dávat dětem s sebou na trénink cenné věci a že nemůžeme za jakékoliv ztráty či poškození osobních věcí zodpovídat. To se samozřejmě týká i účasti na závodech či soustředění.

Bohužel, z našeho pohledu hračka za pár korun může být pro holčičku „cenná“ kvůli citové vazbě a je pak opravdu úplně zbytečné a hlavně trapné poslouchat, že se někomu ztratila hračka, kdo jí to asi vzal a že kvůli tomu nechce chodit na gymnastiku. Z vlastní zkušenosti už víme, že vše při tak velkém množství lidí, jako je třeba na závodech, se vše uhlídat nedá, něco někam zapadne, někdo něco vezme třeba opravdu omylem a musíme si vybrat, jestli budeme vše hlídat, nebo si užívat atmosféry a výkonu našich děvčat.

Jinými slovy, se ztrátami různých věcí je třeba předem počítat a dle toho přizpůsobit jejich pořizovací cenu, pokud to je možné.

Dále připomínáme, že vždy po tréninku, kontrolujeme tělocvičnu a šatny a zapomenuté věci schraňujeme. Pokud si tedy něco zapomenete, nejspíše to bude schované v krabici. Je zajímavé, ke kolika věcem se pak již nikdo nepřihlásí :).

Výkony a ambice

Výkony a dovednosti gymnastek, přístup trenérů či známkování rozhodčích na závodech je a asi bohužel navždy bude i v moderní gymnastice takovým „evergreenem“. Takže není pro mě žádným překvapením, že i v našem oddíle je toto často diskutovaným tématem. Pokusím se připomenout hlavní fakta:

Výkony děvčat

v tak malém věku jsou velmi rozdílné, velmi rychle se také mění s jejich fyzickým a psychickým vývojem a výsledný úspěch nezáleží pouze na talentu, ale odvíjí se zejména z odpovídající píle při tréninku a velmi často i psychického stavu, aby jednoduše řečeno gymnastka vše „ustála“ i hlavou. Je tedy zcela běžné, že holčička, která byla zpočátku nejlepší díky svému talentu je pro někoho „překvapivě“ po půl roce předhoněna gymnastkou, která na stejné startovací pozici sice nic neuměla, ale dala tomu za tu dobu více „píle“. Zrovna tak se běžně stává, že natrénovaná gymnastka při závodech před publikem a pod tíhou odpovědnosti nezvládne svoji roli psychicky a tudíž žádoucí výkon nepodá. Naproti tomu třeba ta při tréninku „věčně druhá“ bude v klidu a ve výsledku se umístí lépe. I v moderní gymnastice se bojuje nejen tělem, ale i hlavou.

Tréninkový program a přístup trenérů

se asi nikdy nezavděčí všem. Pro jedny je moc přísný, pro druhé zase málo, třetím se nezamlouvá něco jiného. Připomenu jen, že náš oddíl je závodní a tomu by měla odpovídat i určitá úroveň disciplíny, přísnosti a tlaku na výkony děvčat. Nejsme přeci hrací koutek. Na druhou stranu nejsme ani elitní oddíl (ať už český nebo ruský), kde jsou tréninkové metody řádově „drsnější“.

Každopádně mohu zaručit, že nikomu není ubližováno, nepoužíváme tělesné ani tréninkové tresty. Nicméně chápu, že pro některé rodiče je každý, kdo „diriguje“ jeho dítě, byť v dobrém, ten špatný. To, jestli tento, za všech okolností ochranitelský, postoj rodičů je ve výsledku pro dítě správný, si ale každý musí vyřešit sám. Nejjednodušší možná je, nesledovat urputně to, co se na tréninku děje. Ono to totiž, věřte mi, z každé strany vypadá jinak.

Hodnocení rozhodčích

je kapitola sama pro sebe. Nebudeme si zastírat, že udělená známka může být do jisté míry ovlivněna subjektivním názorem daného rozhodčího a tím, jaké má daná gymnastka již v republice jméno. Sám to do jisté míry vnímám. Na druhou stranu je třeba ale poctivě říci, že i moje laické hodnocení výkonů z pozice diváka bylo často úplně „mimo mísu“, protože pocitový umělecký dojem je pouze jedním z kritérií, důležitější jsou technické prvky a jejich provedení, což laik na první pohled neví, nevidí a velmi těžko poznává. Z tohoto důvodu udělují známku za obtížnost (tj. jaké prvky byly provedeny) 4 rozhodčí a známku za provedení (tj. jak kvalitně byly prvky provedeny) 4 až 5 rozhodčích. V každé skupině se škrtají nejvyšší a nejnižší známky, zbylé se zprůměrují. Takže pokud jeden rozhodčí dá příliš vysokou nebo příliš nízkou známku, nezapočítá se. Navíc se rozhodčí nesmějí při známkování jedné sestavy rozejít o více než povolené rozpětí bodů.

A jaké je z toho ponaučení? Jednoduché. Když chce být gymnastka na bedně, nemůže spoléhat na to, že je přece o něco lepší, protože to právě díky drobným nepřesnostem bodování nemusí stačit. Musí být lepší o hodně, aby i případné „horší“ ohodnocení nestačilo k propadu za soupeřku za ní. Vím, že se to jednoduše říká, ale jsou tři možnosti jak se s tím vyrovnat. Buď sportujeme pro radost, nebo si najdeme jiný sport, kde se třeba počítají branky nebo – a to je nejtěžší – uděláme něco pro věc, naučíme se pravidla, uděláme si rozhodcovské zkoušky a půjdeme rozhodovat. Pak můžeme teprve kvalifikovaně posuzovat a diskutovat. Do té doby to budou jen „řeči u piva“.

Přání závěrem

Přál bych si, aby náš oddíl zůstal nadále i oddílem, kde se cvičí hlavně pro radost z pohybu, kde si rodiče nebudou uplatňovat své nenaplněné ambice z mládí prostřednictvím svých dětí a kde přátelská atmosféra pro gymnastky i jejich rodiče bude tou nejdůležitější hodnotou, kterou můžeme společně vytvořit.

Pokud bude mít kdokoliv k něčemu výhrady, ano, sdělte nám to, ale ještě lépe nabídněte oddílu sami pomoc a přičiňte se aktivně o to, abyste i vy byli nakonec spokojeni.

Děkujeme za pochopení.

jménem oddílu Jiří Herian